Bajka skoro Ezopova...

Zvířátka v lese se dohodla, že když máme to 21. století, tak se přece jen už nehodí bydlet jen tak pod keřem nebo v jeskyni a že si tedy postaví sídliště.

Do města na příslušné úřady půjde liška, ta je dost fikaná, všechna potřebná potvrzení a povolení rychle vyřídí, řekla si zvířátka. A tak tedy liška šla. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsící se liška vrací se stáhnutým ocasem, chlupy vypelichané a celá zničená říká: "35 potvrzení mám, jen to 36. - poslední se mi už vyřídit nepodařilo."

Zvířátka svolala velkou poradu pod nejvyšší dub a usnesla se, že teď se do města vydá medvěd. Ten jako nejsilnější v lese určitě zařídí, abychom tu měli sídliště, přemýšlela zvířátka. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se medvěd celý vystresovaný, špeky vyhublé, vrací a říká: "35 potvrzení mám, jen to 36. - poslední se mi už vyřídit nepodařilo."

Zvířátka se už pomalu smiřují s tím, že dál budou bydlet v podmínkách, nedostůjných pro zvíře 21. století, když tu najednou řekne oslíček: "Já bych to s dovolením taky šel zkusit vyřídit!" Ostatní zvířátka se začnou smát a říkají: "Ani liška se svou chytrostí a ani medvěd z pozice moci to nedokázali, no na tebe tam tak zrovna čekají!" Ale oslík se těmito řečmi nedal odradit a vydal se do města. Už za pár hodin se zvířátka vzbudila kvůli velkému ruchu a vídí, jak z dálky jde osel a mává všemi potvrzeními. Za zády mu jedou bagry, jeřáby, nákladní auta s pískem a další stroje. Zvířátka se nestačí divit a ptají se osla, jak se mu to proboha podařilo vyřídit.
"Velmi jednoduše," řekl oslíček. "Přijdu na ouřad, vlezu doprvních dveří - tam spolužák; do druhých dveří - taky spolužák; do třetích dveří - taky spolužák... "