S lidmi, které mám na mysli, jsem se poznala když mi bylo deset. Když si dneska vzpomenu na ten kus života, který jsem s nimi prožila, tak se mi neodmyslitelně vybaví i následující text, který visel vypálený na dřevě v klubovně....
Slyš Lesní zákon! Ten ať krok tvůj řídí.
Buď bratrem květů, stromů, zvířat, lidí
a netkni se jich nešetrnou dlaní,
jež z neznalosti někdy krutě raní.
Buď synem Slunce. Cti je myslí čistou
a v jeho světle ber se stezkou jistou.
Neb měsíc klam je - právem noci spánek
a den chce čin. Slyš, volá jitřní vánek.
Měj bystré oko, neviděn vše shlédni
a tiše kráčej, zvěř jak o poledni.
Je hluk tvým zrádcem - hloupí jenom hlučí.
Buď strážcem ticha, který za klid ručí!
Svůj tábor ukryj, oheň střez jak poklad,
však odcházíš-li, zahlaď každý doklad,
že tu byl člověk! Koho stopa zradí,
ten ztrátou práva nedbalost svou hradí.
Měj v úctě vodu! Čím je bez ní země?
Jen moudrým pramen hudbou zvoní jemně
Kdo chceš ji slyšet, poznat sil svých míru,
Změř činem, službou, obětí svou víru.
Vše uč se chápat - celičký svět vůkol.
Je chránit život posvátný tvůj úkol.
Buď bratrem květů, stromů, zvířat, lidí
a miluj ty, kdo duší pravdu vidí.