Dialog s Rudou K.

Jsem ráda, když si příboj odnáší moje slova, která jsem napsala do písku, s sebou do moře - slova pomalu zmizí, ale já je slyším dál v šumění vln...

...možná je moudré nemyslet na život jako celek, ale obdivovat krásu okamžiku - ten jediný se dá prožít a obsáhnout a snad nás na zlomek času přemůže štěstí...
...poznat není zvážit či změřit, ale prožít, procítit...každý člověk má nějaké své vlastní poselství - a staví před nás nějakou otázku...
Není svoboda jen právo na sny? ... Možná mají pravdu, že touha je slabost... touha po vzdálených obzorech...po vzdálených souhvězdích....po vzdálených okamžicích... proč nás ale potom touha tolik posiluje?
K dalšímu hledání? Ne ale budhistického klidu...ten je bez touhy mrtvý...cesta za sny je sama svým smyslem... život protančený naplno, bláznivý rytmus i souznící pokoj...jízda na vlně pod plnou plachtou vpřed...k obzorům...tam daleko...