Nedávno jsem na přednášce o starých akkadských textech zaslechla zajímavou věc.
Že v představách Akkaďanů byl posmrtný život poněkud ponurý a truchlivý jsem již dříve četla - ale nyní jsem se dozvěděla, že se s touto skutečností vypořádali skutečně obdivuhodným způsobem.
Takový akkadský občan, když došel k branám zásvětní říše neusedl do prachu a nečekal pasivně, až mu někdo přijde otevřít. Naopak - vysnil si ve svých mýtech a pověstech před branami hospodu - ano, vidíte dobře, HOSPODU - a tam popíjel akkadské pivo a nechával se obsluhovat vnadnými servírkami, aby si ještě naposledy užil radostí pozemského žití. No uznejte, tomu říkám pozitivní přístup k životu. Tak se občas nechme inspirovat a hoďme starosti za hlavu - pardon, za bránu....
P.S.: A ten recept na akkadské pivo taky splaším, slibuju...
Akkadský ráj...
