PODZIM

Sbíráš svou krásu v žhavém létě
ta pak svým teplem zbarvuje tě.

Voníš jak půda pijící vláhu oblaků
voníš jak dálka, poslední ohně tuláků.

Máš barvu mědi, jak oheň mírně plane,
kraj plamen objal, vzpomínky zatoulané.

Máš barvu mědi a šustíš pod nohama,
to šeptem připomínáš přátele, co nejsou s náma.