2) Během hovoru jsem si po dlouhé době vzpomněla na zážitek z cestování za italskými sopkami. Kolega, který tuto temperamntní zemi již navštívil dříve, mě obšťastnil dobrou radou - ocitneš-li se v jakýchkoli nesnázích, použij větu "Ijo čerko čibo purgante (takhle to zní)". Na otázku cože to znamená odvětil, že mi to vysvětlí, až tu větu poprvé použiju...
I stalo se po pár dnech, že jsem se opozdila za skupinou (to víte, zuřivý fotograf - dokumentarista) a najednou mě obklopilo několik sicilských výrostků a chlípně brebentili (alespoň co můžu soudil podle gest) a ještě úlisněji hleděli na mou kameru. No samozřejmě, že coby bývalý chemik jsem neodolala příležitosti provést experiment. Důstojně jsem se rozhlédla po té skupince a pravila jsem hrobovým hlasem onu zázračnou větu:"IJO ČERKO ČIBO PURGANTE!" (včetně toho obrovského vykřičníku na konci).
Nedovedete si představit můj úžas, když mládencům poklesla čelist, ztichli, ztrnuli a nechali mě volně projít pryč.
Ohromená svým úspěchem jsem pospíchala za kolegou, ať mi teda už konečně vysvětlí, co jsem to vlastně řekla, že to mělo účinek pancéřové pěsti na solar. Ani si nepřejte slyšet, co jsem se dozvěděla - přesto radím:
V případě nouze v Itálii a přilehých končinách použijte větu "Ijo čerko čibo purgante". Je to ze středověkých spisů a znamená to "Hledám postní projímadlo"...
3) Závěr třetí, už ani nevím, jak jsme k němu dospěly:
Jediná věc, které se muž děsí víc, než myšlenky na to, co si dokáže vymyslet jeho žena, je myšlenka na to, co dokáže vymyslet jeho žena se svou kamarádkou...
Jak na to proboha mohli přijít?
No, až mě příště po černém pivě zas něco napadne, dám vědět...