Tak jsem před pár dny zašla s kamoškou po břišních tancích na jedno černé pivo a naložený sýr, což je mé oblíbené menu, když potřebuju doplnit energii - přece nemůžu ty kalorie chudinky jen tak vytancovat...
No a anobrž po černém pivu bývám tvůrčí a napadají mě různé bláznivé nápady, tak se řeč vedla a kroutila různými zajímavými zákoutími a cestami neprobádanými, přes všelijaké terrae incognitae, až jsme dospěly k několika originálním radám do života:
1) Klement Gottwald byl v roce 1953 mumifikován, ale protože práce našich odborníků nedosahuje kvality egyptských balzamovačů (a zřejmě ani jejich úsilí o zachování posmrtného života panovníka), začal jim chudáček hnít a zapáchat a proto musel být roku 1962 potupně spálen a pohřben.
Je pravda, že i egyptským balzamovačům se po čase stávalo, že některý faraon obrostl houbou, ale dovolil si to až po několika tisících let...
Z čehož plyne:
Obrůst houbou je důstojné faraonů, shnít je trapné.
2) Během hovoru jsem si po dlouhé době vzpomněla na zážitek z cestování za italskými sopkami. Kolega, který tuto temperamntní zemi již navštívil dříve, mě obšťastnil dobrou radou - ocitneš-li se v jakýchkoli nesnázích, použij větu "Ijo čerko čibo purgante (takhle to zní)". Na otázku cože to znamená odvětil, že mi to vysvětlí, až tu větu poprvé použiju...
I stalo se po pár dnech, že jsem se opozdila za skupinou (to víte, zuřivý fotograf - dokumentarista) a najednou mě obklopilo několik sicilských výrostků a chlípně brebentili (alespoň co můžu soudil podle gest) a ještě úlisněji hleděli na mou kameru. No samozřejmě, že coby bývalý chemik jsem neodolala příležitosti provést experiment. Důstojně jsem se rozhlédla po té skupince a pravila jsem hrobovým hlasem onu zázračnou větu:"IJO ČERKO ČIBO PURGANTE!" (včetně toho obrovského vykřičníku na konci).
Nedovedete si představit můj úžas, když mládencům poklesla čelist, ztichli, ztrnuli a nechali mě volně projít pryč.
Ohromená svým úspěchem jsem pospíchala za kolegou, ať mi teda už konečně vysvětlí, co jsem to vlastně řekla, že to mělo účinek pancéřové pěsti na solar. Ani si nepřejte slyšet, co jsem se dozvěděla - přesto radím:
V případě nouze v Itálii a přilehých končinách použijte větu "Ijo čerko čibo purgante". Je to ze středověkých spisů a znamená to "Hledám postní projímadlo"...
3) Závěr třetí, už ani nevím, jak jsme k němu dospěly:
Jediná věc, které se muž děsí víc, než myšlenky na to, co si dokáže vymyslet jeho žena, je myšlenka na to, co dokáže vymyslet jeho žena se svou kamarádkou...
Jak na to proboha mohli přijít?
No, až mě příště po černém pivě zas něco napadne, dám vědět...