Prý je život jako cesta, můžeš se dívat dopředu či ohlížet zpátky... nebo jako čára v dlani, někdy rovná, jindy křivolaká... Kolik je lidí a kolik je psavců, tolik nacházím přirovnání...a všechna vystihují ne sám život, ale naši touhu vyjádřit nesdělitelný prožitek rozmanitosti, jedinečnosti, kouzlo nečekaného nadšenou radost i nevyhnutelnou bolest, anebo hůř: šedivost...
Můj obraz života by se nedal napsat ani namalovat, protože zní... Jako akord se skládá z více tónů ... těch základních i těch pro krásu... je měkký, ale zní plně aby se nesl krajinou dodaleka... jako když se večer stmívá, a všechno ztichne, a každý zvuk je jako když se rozčeří hladina...
Nyní žiji jako hudba, v přítomném okamžiku se rozeznívám tak, aby jednotlivé tóny tvořily harmonii... zní daleko a záleží na všech, kdo ji slyší... aby všem zněla krásně, útěšně, radostně.
Doznívají nedávné dny, které přinesly mnoho ozvěn hovořících různými hlasy... Nebyly věty, nechávala jsem tu jen plynout slova přímo od srdce. Ladily tóny? Nevím, ale mám pevnou důvěru ve svou melodii.
Tak na harmonii akordů... na melodii, ve které zní radost ze života :-)
Akordy
