Tall Ships Race v Yachtu

Jak to všechno začalo?
Vrátil jsem se právě po dvou měsících z moře. Po patnácti hodinách strávených za volantem a probdělé noci ležím konečně doma v horké vaně. Myslím na to, jak mi začíná dovolená. Možná vám to připadá divné, ale když se někdo živí jako skipper, má občas život trochu obráceně. Napadlo mě, zítra přeci začíná 50. výročí závodu historických lodí - Tall Ship Races 2006 ! Být tak u toho............ No jasně........ ale co dovolená? NE - člověk, co miluje lodě, asi nemůže mít nikdy dovolenou. Telefon vyzvání jako o život všem, o kterých vím, že jsou stejně postižení jako já. A za pár hodin už jsme byli tři a do večera seděli ve vypůjčeném autě směřujícím na západ.

Saint Malo (Francie) 6.7.- 9.7.2006
Závod Tall Ship Race je událost z hlediska člověka, který miluje lodě, opravdu nevídaná. Všechno vypuklo v malém městečku Saint Malo ve Francii. Už když člověk přijížděl k mostu spojujícímu historické centrum se starým městem, začal se mi tajit dech. Plavím se po mořích už dlouho, ale kdykoli v nějakém přístavu zakotví nějaký starý plnoplachetník, je kolem toho vždycky hodně rozruchu. Ovšem tohle jsem nečekal. Všechna mola kolem starého města byla plná překrásných historických lodí. Kotvily zde takové krásky, jakým je např. Dar Mládeže, Mir, Sagres, Creoula, Lord Nelzon, Swam, George Stage, Alexander fon Humbolt, Pogoria a mnoho dalších. Z českých lodí se podařilo na start dorazit pouze lodi, která není na startu žádným nováčkem. Mluvím o Hebe III. Na lodi byly přípravy v plném proudu, a tak jsme nechtěli rušit. Později jsme zjistili, že část české posádky je i na irské lodi Lord Rank. My jsme zastupovali loď Princess, která se ovšem k závodu připojí až později. Kde ale teď budeme spát? Neuvěřitelné se stalo skutečností. Při prohlídce jedné z lodí jsme se zapovídali s kapitánem školní, vojenské barketiny o tom, jak nás strašně mrzí, že jsme nesehnali dostatek peněz, aby se naše školní loď - jediný český oldtimer v závodě, mohla zúčastnit celého závodu. Když jsme mu řekli, že hodláme spát v autě, překvapeně se na nás podíval a rozkázal pro nás připravit kajutu. Vím, kolik stojí plavba na 60ti metrové, třístěžňové lodi, a tak jsem se bál tuto štědrou nabídku přijmout. Asi mé zaváhání pochopil, a tak pokračoval větou: "Hele, jste mými hosty. Ty jsi Slovan, já jsem Slovan, musíme si pomáhat a na to se napijem". Dal jsem si skleničku vodky a byl pyšný na to, že jsem Slovan. Splnil se mi ale můj dávný sen. Spal jsem na lodi Kaliakra.
Pořádající anglická organizace STI (Sail Training International) připravila opravdu nabitý program. Posádky všech lodí měly možnost se účastnit tzv. "Funy games". Od plážového volejbalu, přes shazování protivníka pytlem z kladiny, až po závody kapitánů na optimistech. Celé to byla ohromná zábava. No řekněte, umíte si představit např. důstojného kapitána, který v běžném životě řídí sto metrový, čtyřstěžňový školní plnoplachetník, jak při svých 120kg váhy a 55letech nastupuje do plachetničky v podobně necek? Přál bych vám vidět volný bok takové lodi. Mimochodem, právě v této disciplíně jsme díky Jakubovi Havelkovi získali první medajli - třetí místo. To nejzajímavější, co jsem třeba já ocenil, byla ta úžasná možnost zcela zdarma si prolézt všechny lodi od vnitřních prostor přes paluby, nástavby a mnohdy až po lanoví. Mnozí z odvážlivců tak zažili pocit člověka, který kvůli kasání plachet musí vylézt až do nejvyššího ráhna hlavního stěžně, aby tam balancoval na tenkém lanku zavěšeném pod ráhnem. Ten pohled z výšky 50 metrů bral dech. Když ale odtrhnu oči z lodí s ráhnovým oplachtěním, nelze si nevšimnout, že organizátoři se snažili uspořádat toto setkání i v duchu trochu mladší historie. Poprvé v životě jsem si tak mohl prohlédnout slavné lodě skvělého francouzského mořeplavce Erika Tabarlyho s příznačným názvem Pen Duick I až VI, které po mnoho let psaly dějiny světového jachtingu na významných závodech. Byl jsem nadšený, když jsem je viděl pod plachtami. Trochu zvláštní pocit ovšem člověk zažívá, když stojíte na palubě Pen Duicku I, na kterém Erick tragicky zahynul. Tohle těžké, dlouhé, dřevěné ráhno ve výšce něco přes 1m nad nástavbou udeřilo Erika do prsou a srazilo ho do ledové vody. Radši na to teď nemyslet a jdeme na něco příjemnějšího. Každý večer se pořádala společná večeře pro určitou část osazenstev lodí. Od "Captains dinner", "Officers dinner" až "Crew party". Jako host STI jsem absolvoval všechny a mohu říct, že každá měla něco do sebe. Na kapitánské večeři jsem oblečený v nablejskané uniformě seděl u stolů se svíčkami nad jídly, která člověk zná jen z televizních seriálů. Korzovali jsme se skleničkou vína a vedli až překvapivě obyčejné řeči o moři, lodích a plavbách s kapitány lodí, nad kterými se mi už léta tajil dech. Pro mě to byl neuvěřitelný pocit, být představen a podat ruku člověku, jakým je třeba kapitán Ameriga Vespučiho, Miru a mnoha dalších. Stál jsem před nimi a prohlížel si ty docela obyčejné lidi. Lidi, kteří se liší jen tím, že si dokázali maximálně splnit svůj sen. Oficírská večeře byla o trochu uvolněnější a i mě trochu bližší. Tam se sešli důstojníci, co se přišli pobavit. Vrcholem byla párty pro posádky. Hudba zesílená na maximum, tanec, který dostal všechny do varu, spousta hezkých holek. To bylo místo, které už mě tak neohromovalo, ale na druhou stranu na to rád vzpomínám, protože právě tady jsme navázali první skvělá přátelství, která se s námi táhla celým dalším závodem. Následoval průvod městem, v němž se jednotlivé posádky prezentovaly široké veřejnosti a vše ukončil závěrečný ohňostroj za zdmi starého města. Čtyři dny nabité k prasknutí utekly jako voda.

1.etapa (závodní plavba) Torbay - Lisabon 9.7.- 20.7.2006
Probouzíme se ve 3hod. ráno. Vylézám z kajuty Hebe III, kde spíme poslední noc před startem. Venku tma a bezvětří. Odvazujeme loď a kroužíme přístavem. Následuje průjezd otevřeným mostem a zdymadlo plavební komory. Vyskakuju z lodi a dělám poslední fotky jako památku na toto město. Pak Hebe mizí za obzorem s příznivým jihozápadním větrem. Start této etapy je totiž 120MN odsud v zátoce Torbay. V místě, kde byl právě před 50ti lety odstartován historicky 1.závod Tall Ship, tehdy ještě s názvem Cutty Sark. Počasí je anglické - mlha. Lodi všude kolem troubí a jejich siluety se čas od času mihnou jako přelud připomínající spíše scénu filmu Piráti z Karibiku, než start závodu. Přesto to ale závod je a 1,5NM dlouhá startovní čára musela stačit k manévrováním i lodím v délkách kolem 100metrů. Vše dobře dopadlo, plachetnice brzy po startu chytly ten správný zadoboční vítr a cesta rychle ubíhala. Podle slov Jakuba Havelky, kapitána z Hebe III to však byla nevýhoda pro naše barvy. Tento směr i síla větru totiž vyhovovaly všem lodím, a tak se výrazným způsobem neprojevovaly rychlostní rozdíly mezi loděmi, které jsou z důvodu snížené schopnosti soupeřit promítnuty do tzv. hendikepového koeficientu. Mimochodem Hebe III má mnohem horší hendikep, než např. závodní speciály Erika Tabarlyho a i 13m Princess má horší hendikep, než vítěz této etapy 18metrový slup Dar Štětína a přibližně stejný hendikep jako 21metrové lodi jako je RONA II, Lord Rank apod. Ale to je asi jedno, o prvenství opravdu nejde nikomu z nás. Kluci jeli skvěle, ale na vítězství to prostě nestačilo.

Oslavy v Lisabonu (Portugalsko) 20.7.-23.7.2006
Portugalci se zahanbit nenechali a i oslavy v zemi Jindřicha plavce tomu odpovídaly. To, co mě se v Lisabonu nejvíce líbilo, bylo Státní námořní muzeum. Historie dalekých plaveb, makety lodí i obří mapa tehdejšího světa, která už v 15.století uprostřed Evropy hrdě píše: tady leží Bohemia - dnešní Čechy. Všechno opět zadarmo. Vstupy do muzeí, na místní památky i atrakce, doprava apod. Vše platí město, aby se ukázalo. Popisovat znovu atmosféru oslav a bohatý program by asi bylo plýtvání časem. Myslím, že tohle se prostě musí zažít!!! Navíc, proti zahájení zde byla vidět tzv. "Sail paráda". I když má Lisabon vysoký příliv, chybí mu zdymadla, a tak bylo možno nechat lodě vyplout téměř současně, což umožnilo tisícům přihlížejících diváků pozorovat nejenom manévry těch obrů, ale i jejich plavbu v dlouhé řadě za sebou pod plnými plachtami - úchvatný pohled!

2. etapa (Cruising of company) Lisabon - Cadiz 23.7.- 26.7.2006
Co si představit pod tímto názvem? Prostě exhibiční plavba pro diváky, sponzory, jachtaře bez ambicí rvát lodi za vítězstvím, společný odpočinek všech posádek, prohlídky měst a pikniky na pobřeží. Je to také příležitost navázat nová přátelství. Na těchto plavbách se také započítávají body do celkového vítězství o nejpřátelštější loď (hlavní cenu závodu), což většina lodí řeší tím, že si vzájemně prohazují členy posádky. Máte tak úžasnou příležitost stát se jedním z kadetů na opravdovém plnoplachetníku. Po celou cestu foukal lodím převládající příznivý vítr. Skvělá plavba pro ty, co byli u toho.

Oslavy v Cadizu (Španělsko) 26.7.-29.7.2006
Tady se konečně k závodu připojila moje loď Princess. Trocha nezbytných příprav a hlavně čtyři dny plné zábavy, takové zůstane v mých očích nejjižnější město letošního ročníku.

3. etapa (exhibiční plavba) Cadiz - La Coruňa 29.7.- 7.8.2006
Protože se Princess připojila až teď, bylo třeba také získat nějaký ten bodík, a tak se jedním z nás na palubě stal Alexander. Ukrajinec studující Ruskou námořní obchodní akademii. Plavba na jejich vlajkové lodi MIR je jeho zápočtovou cestou potřebnou k absolvování této vysoké školy. Přál jsem si odejít za něj na MIR, ale protože kapitáni musí z pochopitelných důvodů zůstat na svých lodích, nezbylo, než přenechat tuto šanci kamarádovi. Jeho vyprávění by ovšem bylo na samostatný příběh. Šaša byl pohodář. Sloužit u kormidla byl zvyklý víc než mi ostatní, takže ho naše 2hodinové služby neunavovaly, jinak spal (mnohdy i 16-20hod. denně). Co je jídlo, věděl, ale víc než jednou denně se jím nenechal rušit od odpočinku. Měli jsme ho rádi. Počasí nám nepřálo. Silný severní vítr střídaly dny úplného bezvětří. Do toho všeho Kanárský protiproud, který lodi brzdil. Naštěstí nešlo o závod, a tak jsme to řešili zastávkami na pobřeží. Z jachtařského hlediska nás samozřejmě nejvíce potrápily oba nejzápadnější mysy Pyrenejského poloostrova. Cap Sagres a Capo Finistere (konec světa). Větry o síle 35-45knot přímo do nosu zapříčinily, na závěr boj s časem, které musela většina lodí řešit motorováním. Z "jachtingu" se tak stal "nafting" a i tak dorazilo do cíle této etapy včas jen pár lodí. Oslavy se ale stejně vydařily.

Oslavy v La Coruňa (Španělsko) 7.8.-10.8.2006
Z velkých lodí přibyl například: Danmark, Stad Amsterdam, Iskra, Evropa a mnozí další. Jejich, do temna noci nasvícené ráhnoví, jsem si dokázal prohlížet celé hodiny. Na start se taky připravuje česká posádka mlaďáků, kteří poplují na krásné, 21metrové, irské lodi Lord Rank. Co se týká organizace kulturního a sportovního programu byla asi La Coruňa nejlepší. Do oslav se zapojila i naše Princess. A byla to vydařená párty. Přátelství s Hebe III a navázaná družba s posádkami polské lodi Gedania a belgického Antwerp flyer přivedla na palubu naší 13 ti metrové lodi cca 30lidí. Zábava skončila až za úsvitu. Čeští sponzoři zaváhali, a tak jsme to táhli z vlastních možností, ale výrobce belgické čokolády podporující Antwerp flyer a děvčata z této lodi nám osladila vzpomínky na tuhle párty. Jenže to ráno! Do práce! Připravit loď, vyplnit stohy papírů, absolvovat poučení kapitánů před startem, bezpečnostní prohlídka lodi, kontrolu záchranných prostředků.........................fůra práce a start se blíží. A tady nastal první problém. Podmínkou závodu je, že alespoň polovina posádky musí být ve věku do 26let. To jsme věděli, ale až tady jsme zjistili, že jednomu z našich mladáků je 26let a 3měsíce. Nedalo se nic dělat. Museli jsme dva naše lidi vyměnit za 2 Poláky, mlaďáky z Gedanie. A tak se na "Princezně" objevila Nataša a Kamil. Hluboce jsme si oddechli.

4.etapa (závodní plavba) La Coruňa - Antwerpy 10.8.- 19.8.2006
Následovala obvyklá "Sail paráda". Tentokrát měly lodi ale zarefované plachty. Startovní loď hlásila vítr o síle 27knot . Organizátoři bohužel stanovili čas startu až za 4hodiny. Křižovali jsme v metrových vlnách a čekali na start. Počasí mizerné, ale pohled na kolem manévrující plnoplachetníky byl úchvatný. Vítr láme stěžeň jedné z lodí. Jiná hlásí nárazem vlny utržené kormidlo. Ukončení závodu pro různé jiné závady hlásí i několik dalších jachet. Nastal čas startu. Držíme se jako klíšťata favoritů v naši kategorii. Akeyla, Dar Štětína a Princess jako jediní najíždíme z návětrné bóje. Přetínáme startovní čáru jako první v těsném sledu českého favorita lodi Hebe III. Ta je však kvalifikována v kategorii D a do jejich startu zbývá ještě několik minut. Musí se tedy vrátit a obkroužit startovací loď, což kluky hodně zdrží - sakra! Kde je Lord Rank se skvělou českou jachtařkou Katkou Křelinovou na palubě, netuším. Chvíli po startu se kolem Princess prohnaly závodní lodi Tomidy a Tornádo. Boj s nimi by byl marný. To už se ale závodní pole rozprostíralo do široké plochy Atlantického oceánu. Bylo neuvěřitelné sledovat, jak lodi s ráhnovými plachtami (kategorie A) mizí za horizontem k západu, lodi s gaflovým oplachtěním (kategorie B) stoupají v silném větru o cca15ºméně než mi (kategorie C) a závodní speciály (z kategorie D) drží kurz, o kterém by se nám mohlo jen zdát. Nastala noc. Vítr stále sílí. Střídáme služby po 4hod. Vlny se zvedají a házejí do kokpitu hektolitry ledové vody. Loď je zrefována na maximum a přesto uhání nocí 6,5knot. Chová se statečně, i když už o ní mám trochu obavy. Meteorologové hlásí, pro Biskajský záliv protivítr o síle 6-8Bf na nejbližší 2dny. Několik dalších lidí z posádky trpí velkou mořskou nemocí. Přidává se podchlazení. Už nám i trochu docházejí lidi do služeb. Má tohle všechno cenu? Kde končí hranice bezpečnosti a začíná hazard podpořený touhou po vítězství ?. To jsou pro kapitána těžké chvíle rozhodnutí. Loď se probojovala 45NM od La Coruni, dá se to vůbec ještě vzdát? Jsem zvyklý na lodi rozhodovat, tentokrát jsem byl ale trochu bezradný. Hluboce se mi ulevilo, když moje utajené myšlenky začaly podporovat lidi, kterých si vážím - jachtaři a závodníci. Jede se domů, zněl můj následný rozkaz kormidelníkovi. Následovala cesta zpět do La Coruni, úsměvy na unavených tvářích zvracejících nešťastníků, odpočinek v přístavu a sušení mokrých věcí. Ostatní zde opravují kolem stojící lodě. Máme ještě naději! Pravidla říkají, že pokud se loď vrátí do 24hod.na start, nebude diskvalifikována. Tak co? Zkusíme to znovu? Jo, jedem!!!!!! Poláci už se moc netváří, a tak se rozhodují trochu si od moře odpočinout - opouští nás. Tím jsme ovšem přišli o dva mlaďáky, které potřebujeme, abychom nebyli diskvalifikováni. Vyplouváme včas, ale co se dá dělat, cílem je už jen důstojně a bezpečně přeplout Biskajský záliv, Lamančský kanál a doplout včas do Antwerp. Hned po vyjetí jsme ale zjistili, že ani naši loď bouře nešetřila, a tak pro jistotu měníme opotřebované lanové převody kormidla a cestou ve večerním bezvětří šijeme lehce natrženou hlavní plachtu. Máme téměř dvoudenní ztrátu. Naléváme Neptunovi skleničku lodního vína a ejhle. Situace se lepší. Ostatní lodi, bouří vyhnané na západní Atlantik, přestávají mít vítr. Princess ale pořád jede a každým dnem se naše ztráta neuvěřitelně zkracuje. Nakonec se u Brestu ocitáme v polovině závodního pole. To už ale zasáhlo bezvětří i nás. Pomáháme si už motorem, abychom nestáli, o nic už nám nejde. Kolem lodi poskakují delfíni ve stádě čítajícím mnoho přes 100ks. Hladina je jako zrcadlo. Na Biskaji je slunečno - neuvěřitelné. Lodě, které ještě závodí si stěžují, že to do Belgie nestihnou doplout včas. Závod je oficiálně zastaven. Hebe III zbývá do cíle jen kousek, zase škoda. Klukům jezdí tato loď v bouřlivém počasí skvěle a díky bezvětří v oblasti většiny lodí se jejich náskok denně zvyšoval. Ani Lodr Rank si nevedl špatně, i když v pozdějším rozhovoru s Káčou zjištuji, že i oni měli své horké chvíle. Ti nejrychlejší to ale zvládli až do cíle, fakt gratuluji a smekám před jejich uměním i vytrvalostí. Všichni ostatní teď míří do Antwerp, místa závěrečných oslav a ceremonií tohoto velkolepého svátku krásných lodí.

Oslavy a zahájení v Antwerpách (Belgie)19.8.-22.8.2006
Bylo to skvělé. Kromě obvyklých statisíců diváků nás tentokrát přijeli podpořit i naši kamarádi z Čech. Škoda jen, že typické belgické počasí na břehu Severního moře připravilo podmínky v podobě chladných dnů a častých dešťových přeháněk. Myslím, že ale ani to nedokázalo mladým námořníkům překazit dobrou náladu a narušit žádnou z mnoha závěrečných párty s přáteli. Měl jsem pocit, že všichni jsou tu jedna velká rodina. Problém byl jen ten, že jsme zjistili, že kvůli dešti už se na naši Princess nevejde na noc k spánku obvyklých 20lidí.

Jak to všechno dopadlo?
Hlavní cena závodu je obrovský stříbrný talíř - "Cutty Sark Trophy" nejpřátelštější posádce. Letos si cenu zaslouženě odvezla posádka španělské lodi Juan de Langara. Jejich nezapomenutelná párty, na níž všechny příchozí napájela skvělou španělskou Sangriou polonahá dívka v havajském oblečku, asi zůstane ještě dlouho v paměti nás všech (tedy myslím ty, kteří si z toho večera vůbec něco pamatují - poznámka autora). Mimo to byly rozděleny například ceny za: "Nejkomunikativnější loď", "Nejmladšího a nejstaršího člena posádky", "Posádku složenou z nejvíce národností", "Loď, která přijela z největší dálky", "Nejmladší posádku", "Loď s největším počtem postižených osob na palubě" a mnoho dalších. České barvy zůstaly bez medailí i cen, ale to nevadí. V Tall Ship Race opravdu platí mnohem víc než kdekoliv jinde, že nejdůležitější je zúčastnit se! Naším cílem účasti na této akci bylo získat zkušenosti se stavbou, provozem a obsluhou historických lodí. Získali jsme mnoho kontaktů i nabídek s pomocí velikého projektu, který připravujeme. Chceme získat, či postavit pro naší malou zemi v srdci Evropy opravdovou školní loď. Ale i když je to pořád ještě běh na dlouhou trať, přidejte se k nám. Je čas začít plnit si své sny. Takže na shledanou za rok v polském Štětíně, kde mi rozhodně nechceme chybět. Na závěr bych chtěl, jako kapitán moc poděkovat všem členům posádky Princess. "Byli jste skvělí a bylo mi ctí se s vámi plavit!"

autor: Josef Dvorský
www.yachting-diving.com
www.princess.cz
www.sailtraininginternational.org