Již po 38. proběhlo v Libštátě setkání jachtařů, námořníků, kapitánů a všeliké jiné vodní havěti - a letos se vážně vydařilo.
Jako obvykle se mořští vlci (a vlčice samozřejmě taky) začali sjíždět už v pátek večer, aby si stihli pořádně pokecat, protože sobota bývá tak nabitá programem i lidmi, že na pohodové popovídaní není moc čas a klid. A už v pátek bylo jasné, že lidu mořského tu bude víc než obvykle...
Sobotní program tradičně uvádí udílení cen ČANY - letos však došlo k mírné reorganizaci, anobrž se někam zatoulala hlavní cena. Než nakonec dorazila, měli jsme možnost si poslechnout Pepu Třešňáka s pár informacemi o záludnostech nákupu lodí a vybavení přes internet - to, že občas poštovné může stát víc, než celá levně sehnaná součástka, už asi někteří z nás na vlastní kůži zjistili... A že dovezená starší loď nebo motor může mít problémy s domácí legislativou asi taky... vůbec o legislativě u nás i v EU má zjevně přehled a ještě k tomu je ochotný poradit, takže bych se nebála vrhnout dotaz.
Dalším bodem na programu bylo vyprávění Petra Ondráčka přípravách na olympiádu v čínském Quindao, která proběhne 9. -23. srpna 2008 a kde se samozřejmě bude soutěžit i v jachtingu. Dozvěděli jsme se základní informace o situaci v olympijském městečku, o místních podmínkách a především informace o převládajících proudech, větrech a obvyklé meteorologické situaci v dané době - 35°C a 90% vlhkost, to se mají závodníci na co těšit.
Následovalo také již tradiční zpravodajství z regat. Česká námořní rallye 07 proběhla 14. - 18. října v chorvatském Biogradu na moru. Závodníci dostali k dispozici oproti loňsku nový typ lodi - Elan 340. A ani letos se tým RODOP nenechal připravit o první místo.
Rovněž v Biogradu se 3. - 7. června uskutečnila Stylová regata (dříve San Peregrino Cup) ve dvou třídách - Bavaria 42 Match a otevřená třída.
Informace o Euroregatě jsou k dispozici na euroregatta.eu.
Pak se konečně dostal na řadu Petr Kundrata a udílení cen ČANY za rok 2007. Než přistoupil k samotnému předávání cen, zmínil co se v uplynulém roce v ČANY dělo. Zde nejen mě asi zaujaly informace o přípravách nového námořního zákona, na kterých se ČANY aktivně angažuje. Existuje snaha prosadit, aby rekreační jachty měly v tomto zákoně předepsány nižší poplatky, daně a zjednodušené legislativní povinnnosti. Zákon klade velký důraz na řádné vedení plavebního deníku - povinností kapitána je archivovat jej 3 roky. Za další významnou informaci považuji to, že na základě výsledků odvolacího řízení u soudu je konečně po delší době naprosto nezpochybnitelná platnost starých průkazů vydaných Plavební správou na dobu neomezenou. Další novinkou, tentokrát z oblasti závodního jachtingu, je rozhodnutí Českého svazu jachtingu, že v každé námořní třídě se uskuteční jen jedno mistrovství republiky. Následovalo pak již samotné udílení cen. Přehled bude určitě na nových stránkách ČANY.
Nesmím zapomenout ani na Asociaci kajutových plachetnic, která pořádá závody kajutovek v ČR - mistrovství republiky bude letos v červnu na Orlické přehradě.
Co se týče právě závodního jachtingu, zaujalo mě vyprávění Kateřiny Křelinové o historii týmu Bohemia Express. V roce 2005 se rozhodli pro mezinárodní závody a pořídili si na to loď, na které závodil při mistrovství světa Lorenzo Bresani. V roce 2007 přesedlali na Sydney 46. Tým pod vedením kapitána Richarda Vojty se evidentně sehrál a zaučil výborně, protože následovala série úspěšných umístění, z nichž poslední bylo druhé místo na mistrovství v Chorvatsku, kterého se účastnili ve smíšeném týmu s Nory. Více na stránkách týmu.
Přišel na řadu Jarda Havelka se vým vyprávěním o plavbě Hébé v rámci Tall Ship Race 2007 z Helgolandu do Štětína...nádherné plnoplachetníky, spousta námořníků z různých zemí a hlavně pořádně veselo....tohle vyprávění mi živě připomnělo Tall Ship, který jsem zažila o rok dřív a byla jsem hrozně vzteklá, že jsem letos nestihla ani přijet po souši aspoň na vyhlášení...ale není všem dnům konec...
Všichni jsme se těšili na vyprávění Davida Křížka o závodu Minitransat - teprve při takovém povídání ze zákulisí si člověk uvědomí, kolik věcí musí být perfektně připraveno, aby v závodě neselhala ani ta nejmenší drobnost. Jídelníček, spací režim, výbava, tréninky, meteorologické analýzy... Za jedním osamělým závodníkem na cestě přes Atlantik stojí neuvěřitelné úsilí sehraného týmu. Musím, říct, že mě doat překvapilo, že mezi závodníky po týdnu stráveném na moři rozhodují spíše čtvrthodiny než hodiny a dny. Účast na závodě si vyžádala dva a půl roku příprav a odhodlání překonat sám sebe při samotném závodě. Nakonec se Davidovi podařilo získat úžasné třetí místo. Více informací o přípravě i samotném průběhu závodu najdete třeba tady. David Křížek, který novinářům tvrdil, že život je příliš krátký, než aby si člověk mohl dávat malé cíle, se tohoto mota opravdu drží. Teď by chtěl přesedlat na větší lodě - startuje už 20. dubna na další závod napříč oceánem. Jde o závod dvojic Figaro Beneto z Bretaně do Karibiku a na lodi bude mít tentokrát partnera, britského jachtaře.
Dalším velmi zajímavým příspěvkem bylo vyprávění Pavla Sedláka o tom, jak se stal profesionálním důstojníkem na megajachtách. Musím říct, že jeho příběh jsem přímo hltala, protože to byl příběh tuláka mojí krevní skupiny. Jednoho dne se rozhodl, že se vydá stopem před USA, tož si půjčil na letenku, splatil to prodejem motorky,sbalil ruksak a jel. Když se pak prostopoval až na Yucatán, podařilo se mu utopit všechny doklady a šeky, takže nezbylo než počkat až se zájezdem od Adventury dorazí brácha a přiveze první pomoc. To ještě netušil, že průvodkyně zájezdu se mu zalíbí tak, že se skupina bude muset vrátit do Čech bez ní, protože s ním stráví další dva roky na cestách. Propašovali se společně přes Honduras do Nikaragui, pak je čekala Costa Rica, Panama, Kolumbie, Ekvádor, kde si dopřáli Chimboraso a výcvik přežití v džungli (mimochodem jako první cizinci) a dál Peru, Bolívie, Chile - a to všechno stopem a sami, jen s batohem a stanem. K lodím se dostali nejdříve tak, že se nechali najmout jako číšníci na cruisery, čímž si zajistili dopravu z Valparaisa do Říma s mezipřistáním v Praze, aby se mohli poprvé po dvou letech podívat domů. Na cruiserech pak projeli celé Středozemí a vydělali si na Forda Ferdu, se kterým vyrazili z Vancouveru na Aljašku, aby si mohli smočit nohy v Severním ledovém oceánu. Pak následovalo toulání po Novém Zélandu, kde už to začíná být zajímavé i pro námořníky. Spřátelili se tam s jedním jachtařem, se kterým se pak plavili z Aucklandu do Vangarei. Pak procestovali Austrálii až do Darwinu, odkud pokračovali na 13m lodi se starším manželským párem, který se rozhodl na důchod prodat dům a dopřát si trochu cestování. Od nich se naučili plachtit - to už věděli, že jim námořní život vyhovuje. Nakonec s nimi dopluli do Indonésie, pak až do Singapuru. Odtud vyrazili s jiným plachtivým kamarádem do Thajska, pak přes Srí Lanku a Maledivy do Ománu a nakonec Rudým mořem zpět do Evropy. Celá cesta trvala pět let. Pět let svobody, moře, toulání, plaveb. Co teď? Do fabriky denně od osmi do pěti? To asi nevypadalo příliš lákavě. Takže se rozhodli absolvovat kapitánské kurzy v Portsmouthu na Yachtmaster Offshore a Yachtmaster Coastal u Royal Yacht Clubu. Pak už nebylo těžké získat práci v oboru - nejdříve na technické práce na lodi, později přišel samostatný převoz lodi do Monaka a pak služby na megajachtách. No nezní vám to spíš jako pohádka než jako skutečný příběh?
Další výraznou osobností sobotnícho programu byla bezpochyby Karin Pavlosková, která vyprávěla o tom, jak s kapitánem Mužíkem plula přes Indický oceán, o jejich ztroskotání na korálech a o vítězství vůle nad mořem i zákeřnou nemocí.
Marek Polan prezentoval svou letošní plavbu na Kubu a odtud do Fort Lauredale, Benátek Ameriky. Výtěžek knihy, kterou napsal o svých cestách, věnuje na dětské domovy v rámci projektu Plavba pro děti.
Mirek Račan vyprávěl o stavbě své lodi Snow White - koupil hliníkový trup a vše ostatní dostavěl sám. A na první plavbu se vydal kolem Evropy - z Dánska směrem dolů přes Biskaj do Středozemního moře, mňam...no, mrkněte se sami, tady.
Jirka Denk pluje kolem světa na lodi Altego a nám v Libštátě vyprávěl o své letošní plavbě z Nového Zélandu přes Království Tonga na Fidži, Vanuatu, Šalamounovy ostrovy, Bali do Indonésie a Thajska. Jako úplný nováček na moři s ním jela kormidelnice Jitka - a neměla ten křest mořem lehký. Komu se hned napoprvé podaří nechat se přejet a přijít přitom o stěžeň? Zápisy v lodním deníku stojí za to....
Zlatým hřebem večera byl tentokrát Olda Karásek - nenechal za sebe mluvit fotky ani film, jen se rozhovořil o svých letitých zkušenostech na moři...a o tom, že když je nejhůř, může se člověk splehnout nakonec vždy jenom sám na sebe...lidé i technika mohou snadno selhat, a tak jen opravdový zkušený "starý mořský vlk" může říct, že se na své lodi vystačí s barometrem, teploměrem a zkušenostmi a nebojí se čehokoli, co může přijít. O poslední loď přišel krátce před dokončením své cesty při srážce s tankerem, ale dlouho ve svém srubu nevydržel. Už se mu zase stýská po moři a plánuje, jak sehnat loď na dokončení plavby.
Bohatý přednáškový program zakončil symfonický obraz Miloše Vacka "Osamělý mořeplavec", který byl doplněn filmovým materiálem z plavby Richarda Konkolského...velmi působivé zakončení.
Souběžně odpoledne v libštátském kině probíhaly volné besedy s přednášejícími, kteří zrovna neměli prezentaci ve velkém sále, takže byla příležitost položit pár otázek a popovídat si blíž. V předsálí kulturního sálu se jako vždycky vyrojily různé inzeráty a prodej všeho možného, oproti loňsku přibyla nabídka kovového příslušenství a velký zájem taky vzbudil parádní metrový model plachetníku z osmnáctého století - a to hlavně proto, že se ho Pepa s Danem chystají opravdu postavit...25 metrů, dva stěžně.... Žeby se Čechy nakonec dočkaly taky školní plachetnice? Držím palce!
No a jako každoročně setkání zakončil námořnickej bál, muzika, veselo, paráda :-)
Nakonec několik foteček...
38. setkání jachtařů v Libštátě
