Vánoce. Ať už jste zvyklí kolem nich šílet spěchy nebo patříte k těm moudrým, kteří je dokáží opravdu prožít v klidu a míru, vánoce jsou především o rodině. Sejít se, zamyslet se nad tím, jak udělat druhým trochu radosti, na chvíli zapomenout na neshody a procítit vděčnost někam nahoru, že jsou kolem blízcí lidé, s kterými jsme toho hodně prožili, kteří nás sice možná občas strašně štvou, ale jsou tu, aby nás podrželi, když se potřebujeme opřít.
Jenže svátky rodiny jsou svátkem tichého smutku, pokud v rodině kolem vás někdo chybí, něco není úplně v pořádku, nebo jste prostě sami. Ticho a smutek prý léčí duši - ale pochybuji, že by sezení v černém rubáši v kobce dokázalo opravdu úspěšně něco vyřešit:) Takže co s tím?
Chci se podělit o řešení, které je možná trochu bláznivé, ale opravdu pomáhá. A protože vánoce jsou taky o vzpomínání na blízké lidi, tak to vezmu malinko zeširoka.
.
